Už je to čtvrt století, co mi táta, pár dní před masakrem na náměstí Nebeského klidu, povídá: „Radši zůstaň doma, synku, s Partají je lépe si nic nezačínat.“ Otec už měl leccos za sebou, nesčetné politické kampaně, kterými si prošel, by nahlodaly kuráž každému. Třeba na začátku tzv. Osvobození (tj. „od staré společnosti“) bylo v jeho rodném kraji za několik minut postříleno několik desítek „místních tyranů velkostatkářů“. Ti, které se nepodařilo zabít napoprvé, byli dobiti mačetou, normálně jim rozsekali hlavy a skopali je do řeky. S lidskými hlavami je to tak, plují jako čas, jedna za druhou, v každém přístavu se k nim přidávají další a míří spolu k západu. Ještě tu noc opustil můj otec svého otce, pracovitého, úspěšného