Ráno bouchání na dveře. Kouknu na čas – 8 hodin, takže někdo to odnese. Snažím se naučit místní, že vyrušování v neděli před obědem je tabu; telefon nechávám vypnutý, nikomu neodpovídám, z postele nelezu. Pokud jde o něco vážného, tak se vrátí později.

Bouchání pokračovalo.

Takže do županu a z ložnice po schodech dolů. Akorát Tonda měl radost, že jsem mu otevřel dveře, aby se mohl vyvenčit.

Za dveřmi stojí starý Ferda Kočí, zakladatel našeho fotbalu z roku 1956, celý rozcuchaný.

„Doktore, mám strach o bráchu. Něco se stalo,“ a pokračoval:

„Měli jsme jít dnes na ryby.“

Stále jsem si chtěl vlézt zpět do pelechu, takže jsem trochu škodolibě chudáka nutil k dalšímu vyjádření, ten ale nic dalšího neřekl, jen na mě starostlivě koukal.

„No, a byl jste u něj?“

„Byl.�

publikováno: 10. 6. 2019