Ráno bouchání na dveře. Kouknu na čas – 8 hodin, takže někdo to odnese. Snažím se naučit místní, že vyrušování v neděli před obědem je tabu; telefon nechávám vypnutý, nikomu neodpovídám, z postele nelezu. Pokud jde o něco vážného, tak se vrátí později.
Bouchání pokračovalo.
Takže do županu a z ložnice po schodech dolů. Akorát Tonda měl radost, že jsem mu otevřel dveře, aby se mohl vyvenčit.
Za dveřmi stojí starý Ferda Kočí, zakladatel našeho fotbalu z roku 1956, celý rozcuchaný.
„Doktore, mám strach o bráchu. Něco se stalo,“ a pokračoval:
„Měli jsme jít dnes na ryby.“
Stále jsem si chtěl vlézt zpět do pelechu, takže jsem trochu škodolibě chudáka nutil k dalšímu vyjádření, ten ale nic dalšího neřekl, jen na mě starostlivě koukal.
„No, a byl jste u něj?“
„Byl.
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 10. 6. 2019
