Jak bych si přál, aby lidé rozpoznávali církev, rozpoznávali nás podle přemíry milosrdenství – a ničeho jiného – přemíry lidství a laskavosti, kterých je tolik zapotřebí! A cítili se jako doma, v „matčině domě“, kde je člověk vždycky vítán a kam se vždycky může vracet. Cítili vždycky, že jsou přijati, vyslechnuti, správně interpretováni, podporováni v cestě vpřed, směrem k Božímu království. Jako to umí matka i s dětmi, které už dospěly.
Co dnes slavíme, všichni společně, v našem městě Římě? Slavíme primát Ducha, který působí, že umlkáme tváří v tvář Božímu plánu a pak se zachvějeme radostí: „Toto je tedy to, co Bůh choval ve svém nitru pro nás“, tuto cestu církve, tento přechod, exodus, tento příchod do zaslíbené země, města Jeruzalém, dveřmi stále pro všechny otevřenými,
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 10. 6. 2019
