Prý: „Nepiš ten článek moc dlouhý, nikdo už nemá čas a sílu to číst. Maximálně na dvě áčtyřky...“ To jsem slýchával před pár lety. Pak byl žádoucí už jen jeden odstavec. Hlavně s poutavým titulkem – a obrázky. Dnes se spokojíme jen s těmi obrázky. Zkrátka – drtivé vítězství emocí nad rozumem, formy nad obsahem. Přestalo být důležité, co říkáme, podstatným se stalo, jak často to opakujeme, jak se při tom tváříme. Ideální představa o demokracii jako o svobodném setkávání a utkávání idejí, jako o permanentní hluboké diskusi, při níž se společně přibližujeme pravdě – tato představa dostává na frak. Přijímaný obraz toho, jak má dnešní forma společenské debaty vypadat, vzal liberální demokracii její základní pracovní nástroj – slovo –