Na Staroměstském náměstí chtějí znovu postavit mariánský sloup, zničený 3. listopadu 1918. Prý tak bude napravena jedna z mnohých křivd, spáchaných na tomto národu obecně a na katolících zvláště. Kéž by tomu tak mohlo být. Lze však odčinit nespravedlnost a nekulturnost prostou obnovou starých symbolů v novém prostředí? Není takové řešení poněkud antikvární? Vždyť sloup na Staroměstském náměstí není jen výrazem mariánské úcty. V historickém kontextu je to také pomník dějinných paradoxů. Nedorozuměním bylo už samotné svržení pylonu, tragický výron spodních proudů jinak dobrosrdečné české povahy. Toto barbarství bylo motivováno tehdy obecně rozšířeným komplexem tzv. třistaletého úpění (které — jen tak mimochodem — náš ministr zahraničí nedávno se stejnou samozřejmostí označil jako „třistaletou úspěšnou kooperaci“). Poněkud zamlžené historické vědomí je