Jako historka o tom, co bude po smrti, mi kdysi znělo vyprávění jednoho člověka, co se motal kolem prezidenta Havla. Dalajlama a Václav Havel po jakémsi společném vystoupení podepisovali fanouškům své knížky nebo tak něco a při té činnosti uvolněně komentovali příchozí. V chumlu se mihnul muž, který Dalajlámu silně upoutal.
Naklonil se k Havlovi a ptá se: „Co je tamhleten člověk zač?“
Havel prý omrzele vece: „To je takový zpěvák, Vaše svatosti.“
Po chvíli to Havlovi nedá a zeptá se : „Co Vás na tom člověku tak upoutalo?“
Dalajláma: „Má úžasnou auru!“
Havel zas rozmrzel, ale po chvíli se osmělil k pokusu o znovuzískání vlastní převahy a ptá se, trochu riskantně:
„A jakou auru mám já?“
„Žádnou, cha, cha, cha!“ říká Dalajláma.
Dlouho jsem to chápal blbě a t
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 18. 7. 2019