„Prostota a neotesanost je vhodnou podmínkou, aby se svědectví člověka stalo důvěryhodným.

Lidé ducha vybroušeného postřehnou sice víc věcí a vnímají je mnohem zvědavěji, ale glosují je; aby svůj výklad uplatnili a přesvědčili vás jím, poněkud události pozmění, aniž jsou s to se tomu ubránit: nikdy vám nepředloží věci v čirém stavu, postaví je do nějakého světla a upraví je podle tvářnosti, v níž je zastihli; a v tom jistém směru látku rádi nadnesou, rozšíří ji a nafouknou, aby svému úsudku dodali víry a přivedli vás k němu.

Je však třeba buď člověka velmi přesného nebo tak prostomyslného, aby v sobě neměl co vymýšlet a dodávat umělým dohadům pravděpodobného zdání; a aby ničemu nestranil. Takový byl ten můj člověk; a mimoto mi několikrát ukáza