Možná jste si nevšimli, že Jméno růže – největší román Umberta Eca, jistě jeden z největších skvostů dvacátého století, začíná těmito slovy o ruské okupaci Prahy:

„Šestnáctého srpna 1968 mi náhoda vložila do rukou knihu jistého abbé Valleta nazvanou Le manuscript de Dom Adson de Melk, traduit en français d’après l’édition de Dom J. Mabillon (Aux Presses de l’Abbaye de la Source, Paris 1842). Tato kniha, opatřená vskutku jen skrovnými historickými údaji, o sobě tvrdila, že je věrným překladem rukopisu ze XIV. století, který objevil v klášteře v Melku velký vědec století sedmnáctého, jemuž vděčíme za dějiny benediktinského řádu. Tímto drahocenným objevem (mým vlastním, to znamená v pořadí třetím) jsem se těšil, když jsem v Praze čekal na osobu, která mi byla drahá.