K Zemanovi už se mi nechtělo nic psát; hlavně z pocitu marnosti. Podle upozornění ústavního právníka a bývalého ministra spravedlnosti Jana Kalvody (pozdě ale přece) na článek 66 ústavy, podle něhož lze v parlamentu odhlasovat, že prezident je nezpůsobilý vykonávat úřad a že k tomu stačí ve sněmovně a v senátu jen většina. K tomu už dál mlčet nechci, ani nemohu.
Že je nezpůsobilý, by mělo být každému soudnému člověku dnes už jasné. Protože tomu ale tak není, uvedu několik argumentů, z nichž každý by sám o sobě měl stačit:
K jeho psychické způsobilosti se v nedávné minulosti veřejně vyjádřilo několik předních českých psychiatrů a neurologů; z klinických psychologů jsem to byl (bohužel) jen já. Zde je třeba předeslat, že odborníci se mohou vyjadřovat i „na dálku“, protože rozhodujícím a vlastně jen jediným kritériem je to, zda si počínají jako profesionálové a zda tedy mají nebo nemají pravdu.
Popíšu jen to nejdůležitější. Významný českoamerický neurolog Martin Jan Stránský v květnu 2015 mimo jiné uvedl, že Zeman následkem dosavadního způsobu života (nevhodná strava, kouření, požívání alkoholu atd.) a celkového zdravotního stavu (cukrovka atd.) podléhá degradujícím neurologickým procesům, které ovlivňují procesy jeho rozhodování a celkově ohrožují nejen jeho samého, ale též náš stát. K jeho osobnosti se coby neurolog vyjádřil velmi opatrně; zmínil víceméně jen jeho sníženou schopnost sebereflexe. Podle sdělení lidí, které nechtěl jmenovat, Zeman již prodělal lehčí mozkovou mrtvici. Opět opatrně se vyslovil k jeho nepříznivé prognóze, ale ta se v průběhu dalších let víc než potvrdila.
K Zemanově stavu se vyjádřil též nestor českých psychiatrů a kromě toho neurolog a geriatr Miloš Vojtěchovský: „Náš prezident pravděpodobně trpí alkoholovou encefalopatií s degradací charakteru. Má velkou kognitivní rezervu… Také zřejmě má moriatické nálady (pozn.: nevhodné žertování, vtipkování a vulgárnosti, častý příznak u organických poruch mozku)… Projevuje se u něj diabetická porucha zraku – retinopatie (pozn.: korelující s poškozením mozku).”
K Zemanově postupující demenci se v průběhu následujících let vyjádřilo několik dalších renomovaných odborníků, zejména psychiatrů, a vesměs se shodli. Sám jsem ji komentoval různými články a dvěma televizními vystoupeními (po jednom z nich mne Zeman zařadil mezi blbce). Všichni jsme však nakonec ochabli, jednak pro „marnost nad marnost“, jednak ovšem i proto, že se začínali ozývat i další publicisté, neboť Zemanovo chování se stále zhoršovalo a začalo být zřejmé i laikům.
Dnes mohu s plnou profesionální zodpovědností říci, že vlivem demence se v jeho již rozpadlé osobnosti plně vynořilo zlo, které dříve víceméně dokázal udržet na uzdě. Nemusím uvádět výčet všech jeho projevů, jen tvrdím, že tím, jak nás tlačí do chřtánu Ruska a Číny, je vlastizrádcem, tj. zločincem.
publikováno: 12. 9. 2019
