Dne 10. září na Českém rozhlasu v Interview Plus hovořil poslanec Marek Benda s nostalgií o tom, jak se „za našich časů“ (míněno za časů vlády ODS) odstupovalo z mnohem nižších postů než premiérských, jen když bylo sebemenší podezření. (Bývalý ministr průmyslu a obchodu) Martin Kocourek odklonil peníze před manželkou a státu nevznikla žádná škoda, a přesto odstoupil. Na svůj post rezignoval i Alexandr Vondra jen proto, že byli z nějaké chyby podezřelí jeho podřízení, a rovněž i (bývalý ministr životního prostředí) Pavel Drobil údajně odstoupil pro podezření vlastních zaměstnanců.
Ony „mnohem nižší posty“ jsou v podání pana poslance tedy ministerské. Paralelně má tedy každá škola svého ředitele či ředitelku a pak „zaměstnance na mnohem nižších postech“, tedy řadové učitele a učitelky.
Vyhledal jsem si fakta. Není mi jasné, co má s Kocourkovou kauzou, zastavenou už roku 2013, společného stát; kvůli zatajení 16 milionů korun při jeho rozvodu existovalo podezření na poškození právě jeho ex-manželky, nikoliv státu. Je navíc symptomatické, že Benda doposud nepochopil absurditu slova „odklonit“ (tj. „zatajit“, „nepřiznat“), a nadále jej používá; bylo mj. vyhlášeno slovem roku 2011 v anketě Lidových novin.
V kauze ministra Drobila (dnešního předsedy moravskoslezské ODS) skutečně jeho blízcí spolupracovníci tlačili na manipulování zakázek na fondu životního prostředí – to ale kvůli financování Drobilovy kariéry. Události vyvrcholily tím, že ministr vyzýval šéfa fondu Libora Michálka, aby zničil důkazy o korupci, a nabídl mu v případě uposlechnutí místo náměstka. Dodnes je k dispozici přepis Drobilova a Michálkova rozhovoru. Že tedy Drobil odstoupil jen kvůli svým zaměstnancům, nesouhlasí s fakty.
Vážně se obávám, že ony zlaté časy v podání Marka Bendy ve skutečnosti zdaleka nebyly tak idylickými, jak se pan poslanec snaží veřejnosti namluvit.
A tvrzení věčného poslance, který se na svých webových stránkách odvolává na tradiční evropské hodnoty, křesťanskou tradici, římské právo a řeckou filozofii[1], je zkrátka a dobře potřeba „proklepnout“, tedy srovnat s fakty.
***
[1] http://www.marekbenda.cz/profil/
publikováno: 17. 9. 2019
Jan Dlask
/ Narozen v roce 1973 v Pardubicích. Vystudoval finštinu a švédštinu v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučuje především finskou literaturu. Její překlady do češtiny recenzuje v kulturních tiskovinách (Tvar, iLiteratura.cz). Je autorem sociologických dějin švédskojazyčné literatury ve Finsku, vydaných v nakladatelství Pavel Mervart. Příležitostně také sleduje společenskou a politickou situaci ve Finsku i ve Švédsku -- ale nejenom tam: hledá momenty, ve kterých by severské zkušenosti mohly být inspirativními i pro středoevropský prostor.
