Čtvrtek. Kdyby to byl pátek, třeba třináctého, pochopila bych to. Jenže byl čtvrtek.

Celý den přenos z Poslanecké sněmovny. Debata o ústavní žalobě. Poslech k uzoufání. A přece pořád a pořád čekám, ozve-li se alespoň náznak, záchvěv něčeho, co by mohlo debatu připomínat. Jsem na straně těch, kteří si velice přejí vykolíkovat přesně politický ring, v němž je a bude dovoleno politikům současným i budoucím měřit svaly. Zvláště ty v šedé kůře mozkové. Tuším ta zákoutí, tu touhu po satisfakci, jíž by se při určitém rozhodnutí Ústavního soudu vybrané straně dostalo. Osolený chléb chutná přece o tolik lépe! Ale především jde o ten chléb, že. Jenže debaty se nedočkám. Nerozebírá se věc sama, podstata problému, nehledají se různá, jiná, zajímavá, nečekaná řešení, ani náz

publikováno: 28. 9. 2019