Michel Foulcaut se svými kamarády vymyslel pojem „rozum epochy“ shrnující sdílené pravdy a paradigmata. Blahé paměti to byla víra, poté věda, dnes je to nejspíš konzum. Také existuje „nerozum epochy“ a to ve své době byl třeba Giordano Bruno.
Přestože řada lidí už jeho názory sdílela, bylo to víc než obyčejná hereze a bylo třeba (i s vědomím, že za pár let se to stejně všechno provalí a potom prosadí) jeho myšlenky potlačit a zlikvidovat ho.
Dnes je rozumem epochy úplná blbost, a to myšlenka o stále vzrůstající prosperitě, a když si můžem představit jako typického představitele rozumu epochy před sto roky otce Kondelíka, můžem dnes jako protagonisty této blbosti vidět Václava Klause, Miloše Zemana a Andreje Babiše, kteří slibují uspokojit materiální choutky lidu, přestože i při nižším IQ , než mají, by měli vědět, že to je nemožné.
Že to je nemožné spousta lidí tuší, stejně tak, jako že pokračování v dosavadních trendech lidské činnosti je pro Zemi (Gaia) zhoubné. A stejně jako se ve středověku vynořila Jane d´Arc, vystoupala dnes na nebe Greta, která pobouřila rozum epochy a kdekdo říká, jak je její počínání marné, ničemné, zhoubné, nerozumné, atd…
Emoční jiskra, kterou Greta vykřesala, je jistě jen jiskrou a jde o to, zda přiměje racionálně pracující lidi ke změně trendů. Víc si od toho nemůžeme slibovat, ale bohudík, že se tak stalo, a proto všechny skeptické poznámky jsou jen svědectvím o setrvávání jejich autorů ve starých kolejích. Jestliže totiž ke změně nedojde racionální cestou, rozum epochy se po čase zhroutí daleko dramatičtějším způsobem.
Blog Radkina Honzáka.
publikováno: 2. 10. 2019
