Na prezidenta Masaryka vzpomíná Sylva Macharová (vedoucí naší první ošetřovatelské školy v letech 1923–1931). Její pochybování před prezidentem o vlastních slabých silách může dnes někomu znít až bizarně. Vždyť bereme už za úplně samozřejmé, že vedle současného prezidenta vídáme výhradně tváře sebevědomé a vůbec po všech stránkách bezvadné. Pochyby o sobě? Kdopak by s nimi dnes před prezidentem mohl obstát? Snad člověk? (PH) „Byla jsem na večeři u pana presidenta; seděli jsme při spartánské večeři (krupičná kaše) s ním a s dr. Alicí. Stála jsem před některými problémy svého povolání, které mne tuze tížily. „Jak? Co? Kam?“ – šlo mi duší. Pan president to pozoroval, ptal se, pověděla jsem mu, postěžovala si a zapochybovala jsem o svých slabých silách. Řekl: