Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení - a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné jako názory většiny. Souhlas všech je jim důkazem správnosti “jejich” myšlenek. Protože však potřeba nějakého pocitu individuality přece jen zůstává, uspokojuje se podružnými odlišnostmi; ...značkové módní doplňky, příslušnost ke klubu, partě ... se stávají výrazem individuálních rozdílů. Reklamní heslo “je to jiné” ukazuje směšnost té dojemné touhy po odlišnosti tam, kde ve skutečnosti žádná není. Jednota dosažená konformitou není intenzivní ani bouřlivá; je klidná, podřizuje se rutině, a právě proto nestačí na to, aby ztišila úzkost z odloučení.