Můj táta má rád jenom „slušný bílý“

Včerejší halloweenská párty v našem městském kulturním centru přilákala mnoho návštěvníků. Přijel na ni i Robin, kamarád mého syna, který bydlí na vsi za městem. Kdyby neměl přespání u nás, nemohl by se párty zúčastnit, a tak jsme se ráno sešli všichni tři u snídaně.

Smějící se kluci mi popisovali události z večírku, a aby řeč nestála, zkusila jsem zjistit, jak vidí svět tihle dva puberťáci, kteří se sotva zapsali na střední. Vzpomínali jsme na „staré“ časy a probírali jsme jejich bývalé spolužáky, s nimiž se kluci už nevídají pravidelně.

Když došla řeč na Honzu, Robin zakřičel: „Tak ten je ale teplej, to jste věděla?!“

Zarazilo mne slůvko ale, a tak jsem se ptala na Honzu dál. Vědí to o něm už opravdu všichni? Jak to nese? Co na to jeho okolí?

Nato začal ze sebe Robin chrlit: „Jak to nese on, to vám nepovím. Ale vím jistě, že kdybych byl teplej já, tak mě by můj táta zabil! Rozhodně bych nesměl už nikdy přijít domů!“

„To si jenom tak myslíš,“ pokusila jsem se situaci zlehčit, „tvůj táta je bývalý policista, který teď učí malé děti dějepis. To on by takhle radikální určitě nebyl…“

Robin si přesto stál na svém: „To neznáte mýho tátu! On nemá teplouše rád. Nemá rád ani lesby. Pak nemá rád Cikány. A ani černý. Taky lidi s piercingem nebo s tetováním. Zkrátka žádný divný lidi. On má rád jenom bílý. ,Bílý, slušný,’ říká vždycky.“

Oněměla jsem. Nevěděla jsem, co na to honem říct? Abych odvedla pozornost jinam, zeptala jsem se: „A co máma, jak ta se má?“

„Máma je v pohodě, teda hlavně od té doby, co podala žádost o rozvod,“ prohodil Robin jakoby mimochodem.

„Cože, oni se budou vaši rozvádět?“ nemohla jsem uvěřit. „Vždyť bylo vždycky všechno v pořádku?“

A tak zasadil Robin mojí naivitě poslední ránu: „No máma před časem zjistila, že táta ji podvádí. Vyšlo najevo, že po vesnici, odkud on pochází, chodí s úplně jinou ženou a dětmi. Vodí si je po návsi jako svoji rodinu!“

Musela jsem mít naprosto nechápavý výraz, takže Robin viděl, že na mě musí polopatě: „No prostě vede dvojí život, chápete? Má dvě rodiny!“

„Chápu,“ pomyslela jsem si, „vždyť je to slušný, bílý muž,“ ale nahlas jsem už neřekla nic.

 

publikováno: 26. 10. 2019

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

/ Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Neoslabujme spojení v EU – výzva vládě

Většina členských států Evropské unie si uvědomuje, že úsilí o potlačení pandemie koronaviru, která nyní paralyzuje veřejný život ve velké části světa, nesmí zpochybnit demokratické a právní základy států a musí respektovat svobodu slova. Opatření …

Konečně Někdo!

Denně dnes vnímáme rady psychologů, psychiatrů, neurologů, sociologů, filosofů. Co navrhují: sdílení, práci doma, přírodu, sport, kulturu, četbu. Snaží se nám pomoci, jenže člověk je v podstatě bytost duchovní, bezedně náročná. …

Čína, Divoký západ a koronavirus

„Zavinili to Číňané!“ vykřikuje prezident Trump. Otázka také ovšem je, do jaké míry jsou západní civilizace součástí tohoto maléru? Věci nejsou nikdy jednostranné, je to vždycky „tango“. Sice nejíme netopýry …

Čížku, ptáčku zeleného peří

Čížku, ptáčku zeleného peří, řekni mi, zazpívej, čím dobro se měří?!   Navzdory všem korunám a koronám, virus nevirus, viróza neviróza, víra nevíra, dějí se stále věci, které se dít mají, …

Co se to děje?

Dnes v časných ranních hodinách jsem vyrazil pěšky do ordinace. Ulice liduprázdné, mrzlo, až praštělo, do kopce pod vojenskou nemocnicí jsem se zadýchal. Roušku (ušila mi ji dcera) jsem sice měl, …

Proroctví prognostika se naplnilo

Exkluzivní obsah PRO PŘEDPLATITELE Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?Předplaťte si nás na rok – už od 1 koruny! Chci vědět víc Pokud již máte předplatné, přihlaste se ZDE.

Zapomenutý prezident

Prezident Miloš Zeman v současné kritické situaci nikomu neschází, mnozí jsou dokonce radši, že se k ničemu nevyjadřuje, a jiní na něj zapomněli úplně. Protože ho ale zájem – veřejnosti …

Být blízko smrti je normální

Žádný dočasný „stav nouze“, ale skutečný stav člověcký. Více je pěkně podáno v bizarní i zaumné podobě v kázáních (DB) M. C. Putny: „Když tedy přijde mor – a ten náš mor je zatím …