To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, že se oslavují, ale co a jak se oslavuje. Jedno i druhé (co a jak) spolu přitom souvisí.

Čím víc je nějaké společenství (národní, státní) v rejži, tím víc se snaží ti, kteří za tu rejži zodpovídají, nějak zastřít a přehlušit „blbou náladu“, jež z toho plyne.

V jednotě není síla

Živá demokratická společnost se pozná podle toho, že se v ní stále vedou vážné, zásadní a ostré spory. Tím se prokazuje jako společnost lidí, jimž není všechno fuk, lidí, kteří věří, že jsou věci, na nichž záleží, a považují je za ještě důležitější než to, že se přece nakonec musíme nějak shodnout. A kteří zároveň věří, že o tom, co je dobré a správné, je nutné a taky

publikováno: 8. 11. 2019