Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. Kurdové jsou největší národ na světě, který nemá svou státnost. V době, kdy se dělila Osmanská říše, neměli svého Masaryka, který by jim státnost vybojoval.
Naposledy jsem Kurdistán navštívil v době syrské války, v říjnu 2015. Nemohl jsem tam nebýt – v zahraničním výboru (AFET) Evropského parlamentu jsem se situací Kurdů zabýval soustavně. V souvislosti s tím se vyvíjel i můj vztah k Turecku. Včetně vztahu Evropské unie k Turecku. Turecko si podalo přihlášku do EU už v roce 1987. Vstupní rozhovory s Tureckem zahájila Evropská unie v roce 2005. Navzdory tomu, že některé země EU byly proti (Rakousko). Odpůrci přijetí mají mnoho argumentů: Tureck
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 9. 11. 2019
