Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, pub nebo cokoli jiného, často tam narazí na hosta, který tam sice zjevně nepatří, a přesto tajuplným způsobem zapadá. K podobným setkáním může dojít také v přístavu, na letišti, na nádraží. I na vyšlapaných cestách, protože někudy se do cíle člověk dostat musí, lze narazit na zvláštní typ lidí, jejichž společným znakem je neurčitost. Neurčitého věku, neurčitého původu, neurčitého vzezření. Oblečeni bývají obvykle prakticky a nenápadně. Je těžké odhadnout, čím se živí. Neodlišují se žádným vnějším znakem, kromě uvolněnosti, vlídného úsměvu a zdvořilosti. Když se s nimi dá člověk do řeči, většinou to bývá nějaká dorozumívací podoba angličtiny, ale může to být také