K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním ministrem obchodu mladého Československa. Dědeček Jaroslav k tomu přidal vydávání Přítomnosti, byl ministrem školství a pak spravedlnosti, poslal Karla Franka na šibenici. Otec Jan byl poslancem, po roce 1948 spoluzaložil s Pavlem Tigridem československý stůl rozhlasové stanice Svobodné Evropy v Mnichově. Já mám za sebou politikaření v roli zastupitele MČP1. Nyní pokračuji po dědečkovi ve vydávání; založil jsem pár nadací, které, jak myslím, dělají dobrou práci pro občany.

Ferdinand Peroutka, se kterým jsem pravidelně obědval (vždy si objednal knedlíky s vajíčkem a Plzeň), Pavel Tigrid a ostatní členové československé elity v exilu byli mými „strýčky“. Díky nim jsem poznal to, co nám stále chybí: hluboký patriotismus, hrdost a promýšlení tématu co je, a co není demokracie. Byli to lidé, kteří každou denní hodinou, každou částí své duše, žili jen a jen pro jednu věc: návrat svobody do naší země. Někteří se toho dožili, někteří zas ne.

Nyní k tomu 17. listopadu. Většina se shoduje v tom, že došlo k cinkání klíčů na náměstích a pak se šlo domů. Posléze pomalu započal proces k dosažení „plné“ demokracie. Podle TGM nelze takový proces docílit dřív než za padesát let.

K té tzv. revoluci jsme přišli jako děti vtažené do velké a vzrušující události. Do jisté míry, disidentská komunita vč. lidí jako Václav Havel, Ferdinand Peroutka, Pavel Tigrid a můj otec Jan tu událost možná urychlili, ale v zásadě se jednalo o čin dvou mužů. Ten první zvolil taktiku tvorby fiktivní iniciativy „Star Wars“, podpořenou silnou propagandou. Ten druhý si uvědomil, že takovému tlaku se nedá dlouhodobě čelit, zvlášť v rámci světa, který se radikálně zmenšoval. To, že mohu dnes tyto řádky psát, je převážně jejich zásluha. Cinkání na náměstích byla jen iluzorní třešnička na dortu, která musela dříve či později přijít.

17. listopadu 1989 se neudála žádná velká revoluce. Přišla sice svoboda, což je obrovská změna, ale od svobody ke skutečné demokracii je to hodně daleko. Chce to těch 50 let. Chce to nejen, aby komunisté vymřeli, ale aby jejich nástupce, kteří stejně jako oni ohýbají morálku při prosazování nacionalistických a populistických myšlenek, se nedostali k moci. Bohužel, stále je volí nemalý počet z nás. To zlo z minulosti stále sedí s námi u jídelního stolu. Nemáme rozum ani kuráž říct jim, aby tam neseděli.

Nicméně, pomalu se ozdravujeme. Zvykáme si na naši novou polohu. Na rozdíl od těch předchozích, máme dnes poměrně benevolentního vzdáleného vladaře, který nám dovoluje si pohrát na vlastním písečku. To dovedeme. Do dalších dvaceti let dosáhneme tu první příčku. Proti nám (všem) pracuje proces celosvětové globalizace a technologické stupidifikace lidstva. Jenže nás je méně, než je občanů Londýna. Patříme k sobě. V srdci si rozumíme, i když naší vrcholní představitelé nás neustále rozdělují.

Vidím to dobře. Pokud si to sami nezkazíme, do té masarykovské padesátky se nám to podaří.

publikováno: 14. 11. 2019

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem na Yale School of Medicine. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Být blízko smrti je normální

Žádný dočasný „stav nouze“, ale skutečný stav člověcký. Více je pěkně podáno v bizarní i záumné podobě v kázáních (DB) M. C. Putny: „Když tedy přijde mor – a ten náš mor je zatím …

Jak docílit toho, aby ti horší volili ty lepší?

Odpověď na otázku ze článku Petra Havlíka Vůdce si chystá blahořečení?: [začerněno] Prchala ačkoliv Prchal prohlásil, že dělat píár klaďasům je nuda, tak ho usměrnit, aby přešel k Fialovi a udělal z něho …

Nenechte nás padnout!

Vážený pane ministře, vedeni stavovskou sounáležitostí a snahou zachránit specifickou oblast české kultury, rozhodli jsme se ustavit Cech malých nakladatelů, jehož prostřednictvím se obracíme s žádostí o pomoc na Vládu České republiky, respektive …

Pod štítem Přítomnosti

Štít zn. pouze pro brýlaté. Vhodné do tramvaje, busu, na nákup. Průhledná folie, dvě gumičky na zdrsnění hladkého povrchu nožiček brylí, dvě svorky, ostrý hrot na zdrsnění folie v místě …

Propaganda jako za Sovětů

Prezident Zeman prohlásil ve svém krátkém televizním projevu z 19. března: „Chtěl bych poděkovat Čínské lidové republice, která nám jako jediná země pomohla s dodávkou těchto (zdravotnických, bd) prostředků.“ Ministr Hamáček pak úslužně …

Od koronaviru ke katalyzátoru

K jako korona, kabaret, kádr, kalamita, kalich, kalkulace, komando, kniha, komediant, kontrola, korupce, krám, kravina, křeček, kříž, kšeft… … a vypínám rádio. Jdu se projít se psem do městečka pod kopcem, …

Čínské rychlotesty nanic

Rychlotesty s odhalováním koronaviru v Moravskoslezském kraji příliš nepomohou. Jejich chybovost je totiž okolo 80 procent. Využít by zřejmě šly hlavně jako ověřovací testy u lidí v končící karanténě, kteří nikdy nebyli pozitivně testováni. …

Ing. Babiš se nemá co rozcapovat

a předvádět se v prime time národu, jako druhý Putin, co jeho spasitel, když první dva týdny zcela chaoticky předváděl jen své ego a zanedbal plno důležitých věcí. Usnesení vlády o stavu nouze …