Pád východoevropských režimů v roce 1989 se odehrál s takovou rychlostí, že to bralo dech. Občané, kteří po dlouhá desetiletí poslušně deklarovali lásku k Sovětskému svazu, komunismu a straně, nečekaně zaplnili veřejné prostory hlavních měst a žádali svobodu, konec podřízenosti Moskvě a šanci hledat osobní štěstí v rámci právní společnosti založené na liberálních hodnotách.
Uplynulo třicet let a je evidentní, že se mnozí v nových podmínkách cítí ztraceni a přejí si další změnu. Ve Varšavě, Praze, Bratislavě a Budapešti jsou u moci nebo se k ní derou neofašisté, kteří voličům nabízejí mámivý koktejl nacionalismu, xenofobie, populisticky motivovaných finančních subvencí pro voliče a návratu k tzv. tradičním hodnotám. Falešně, ale s úspěchem představují Západ jako agresora,
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 17. 11. 2019
