Včera mi na mobilu vyzvánělo neznámé číslo. Proti svým zvyklostem jsem ten hovor přijal. Na druhé straně se ozval člověk, kterého jsem neviděl pěknou řádku let. Pamatoval jsem si jej z „dřevní“ první poloviny devadesátých let. Tehdy působil jako takový permanentní rebel. Pak jsem o něm dlouho neslyšel. Žije v Ostravě. A hned spustil. Hovořil s vervou a používal tajemný plurál. Mluvil o tom, že se „jim“ ten kluk z Miliónu chvilek nelíbí. Kdo prý ho platí a co je to za hru, která se na ně, na obyčejné lidi hraje. Řekl jsem mu, že jsem na Letné byl taky a že jsem tam byl rád. „Aha, takže patříš mezi ně,“ kontroval. A když jsem mu sdělil, že jsem na loňské demonstraci Miliónu chvilek dokonce řečnil z tribuny, tak jsem se pro něj v tu chvíli stal také rozvracečem státu. A s ještě větš
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 21. 11. 2019
