Před deseti lety padl v této zemi režim, z jehož ničivého spravování jsme se dosud úplně nevzpamatovali. Je to také tím, že jsme po komunistickém systému přebrali mnoho z jeho omezujícího a omezeného pohledu na lidskou společnost. Problémy současného vývoje v České republice nevidíme pouze v ekonomické a politické rovině, nýbrž právě v duchovní vyprázdněnosti, cynismu a relativismu, který nám chce namluvit, že zlo a dobro od sebe nelze rozlišit, že člověk je jako člen společnosti platný a prospěšný především tehdy, je-li zdatný konzument, že kultura a kultivovanost jsou plodem privátních zálib, jež lze úspěšně nahradit například módou, reklamním průmyslem či automobilismem.
Demokracie ale pro nás neznamená nějakou historickou nutnost a není ani produktem přírodních či sociálně ekon
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 24. 11. 2019
