Na fotce pana Němce jsem vpravo pod rukou držící transparent. Když jsem letos fotku poprvé viděl, vzpomněl jsem si živě, nač jsem na Národní myslel. Vzpomínal jsem na svého děda Ottu Synka, komunistického poslance, a jeho bratra Viktora. Dědečka mučili a popravili nacisti. Bylo mu čtyřicet jedna let. On i Viktor zemřeli, abychom my mohli žít. Na Národní jsem myslel na to, že budeme možná muset přinést stejnou oběť pro ty, kteří přicházejí po nás. Mé dceři byly tehdy dva roky.
Než se dal kordon policistů do pohybu, pamatuju se, že jsem zůstal klečet sám na zemi před nimi. A modlil jsem se. Za tuto zemi, za svobodu pro nás pro všechny. Ne za růst domácího hospodářského produktu, ne za vyšší mzdy! Ale za možnost svobodně dýchat, pohybovat se, volně šířit i přijímat myšlenky, za možnost setkávat se beze
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 24. 11. 2019
