Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše.

Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak (s výjimkou Jana Kalvody, který před mnoha lety odstoupil a uznal, že titul JUDr. neměl užívat) typické tvrzení obviněného zní: „Je to nesmysl, účelovka, lež, komplot, chtějí mě politicky zničit.

Pak se rozjede typický domácí šlendrián, jak u politiků, kteří to mají za povinnost, tak v médiích, u kterých se nejedná o povinnost, ale o udržování deformace trhu.

Aby bylo jasno, vše kolem Babiše začíná a končí kolem pouhých dvou bodů:

Bod 1: Máme premiéra, který je v souvislosti s kauzou Čapího hnízda trestně stíhán. Nejde o to, jestli je vinen, anebo nevinen. Jde o to, jestli jsme země, ve které jsou vyvinuté demokratické instinkty, jako je třeba Anglie, kde vrcholný politik odstoupí, jakmile je obviněn z trestného činu (ač k soudu nikdy nedojde), anebo jestli jsme primitivnější. Důvodem pro takové odstoupení politiků je, že právě oni mají být vzorem.

Andrej Babiš je vzorem české společnosti. Abychom takový vzor zlepšili, musíme zlepšit sebe prostřednictvím mobilizace celé společnosti.

Bod č 2: Jakékoliv protesty z české strany týkající se oprávněnosti auditu EU, který došel k závěru, že Babiš je ve střetu zájmů, jsou, slušně řečeno, hovadina. Důvod je prostý: peníze nám dala organizace na základě pravidel vytvořených zmíněnou organizací, ve které jsme mimochodem členy a ve které máme dokonce i hlasovací právo. Nejedná se o jakoukoliv interpretaci našeho „domácího“ práva. Dotace EU – rozumí se příjmy z EU, jsou podmíněné podmínkami EU, které jsme předem odsouhlasili a spoluvytváříme.

Názor auditorů EU je finální.

Pokud se Babišem zpronevěřené miliony nevrátí EU, tak nám příští rok EU tyto peníze jednoduše odečte od dalších dotací. Nebudou si lámat hlavu s tím, že se nejedná ani o právní proces, ani o směrnici, ale o nařízení EU, se kterým všichni žadatelé implicitně souhlasili, ještě než podali žádost o podporu.

publikováno: 6. 12. 2019

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem na Yale School of Medicine. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ články


Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …

Vůdce si chystá blahořečení?

Při posledních dvou mediálních vystoupeních našeho pana premiéra v režii jeho marketingového týmu jsem si vzpomněl …

Vláda hyeny, lichváře a lokajů! Pokloňte se, lidi!

Na první pohled to vypadá, že je vláda jen zmatená z bezprecedentní situace současné koronavirové pandemie. …

Stát jako věřitel poslední instance

Významný ekonomický expert uvádí v rozhovoru pro HN: Stát musí hrát roli věřitele poslední instance, a ne …

Dáme si práci se zvláštnostmi světa, nebo bude po nás?

Světu dominují děje extrémní, neznámé a velmi nepravděpodobné a přes rozkvět lidského poznání bude budoucnost …

Hamáček to zařídí! Muži v červeném si nenechají házet klacky…

Muž v červeném svetru – Hamáček – se zjevil, podobně jako kdysi Gross v maskáčích, a už …

Itálie a celá západní Evropa je hloupá? My a Čína jsme chytří?

Zatímco si natahujeme roušky a podrobujeme se vládním nařízením, která jsou nám nemilá (ale chceme …

Historička Eva Broklová a československá demokracie

Na prahu jednoho z nejdramatičtějších týdnů naší novodobé historie, 10. března 2020, zemřela v Praze přední historička …