V Zemanově příběhu jde opět o záchranu duše národa. Zatímco však Havel její čisté jádro spatřoval u morálně jednajících elit a ohrožení vnímal ze strany nízkých „Čecháčků“, pro Zemana je jejím nositelem právě obyčejný lid se svými běžnými zvyklostmi. Hlavním nepřítelem je naopak elitní „pražská kavárna“. Ta zosobňuje progresivistické ideologické výstřelky, které přirozený svět deformují a ničí. Zemanův mýtus je díky tomu stejně jako masarykovský a havlovský silně hodnotově zakotvený – významně se však mění obsah těchto hodnot. Zeman se napojuje na oblíbený český mýtus pragmatického realismu, který nabízí „selský“ rozum jako zdravou alternativu k sociálnímu inženýrství. Zemanovo převrácení role lidu a elit se na první pohled může jevit jako zvláštní výstřelek, ve skutečnosti má však v Čechách dlouhou tradici.