Když námi volení zástupci schválili plošný zákaz kouření v pohostinských zařízeních, byl jsem (jako většina kuřáků) značně roztrpčen. Ubohá argumentace, založená na pokusu popsat kuřáky jako nezodpovědné členy společnosti, kteří svým zlozvykem devastují zdravotní pokladny, mohla zapůsobit snad jen na osoby, které si nedovedou odečíst rozdíl mezi výrobní a prodejní cenou tabákových výrobků a vyvodit z toho patřičné závěry. Stejně by se dalo argumentovat proti obsedantním požíračům sladkostí a s mnohem větší pravdivostí – jejich drogy rozhodně nejsou tak nehorázně předražené.

Počáteční hněv z představy „jedné volné ruky“ při budoucích hospodských posezeních rychle ustoupil praxi. Pokud není krutá zima a nechumelí (což se v posledních letech děje jen zřídka),

publikováno: 17. 12. 2019