Premiérem země je posttotalitní oligarcha, který je zároveň modlou domácího proletariátu. Zvláštní situace. Jedna z mnoha, která charakterizuje momentální poměry v naší zemi. Fenomén Babiš je zosobněním pokleslé kýčovité produkce. Zdárně mu u toho asistuje paní premiérová, která toho času spravuje majetky svého chotě, tedy holdingu, který mu teď jakože nepatří. Opravdu rozverný příběh. K bezbřehému kýči se přidává nekonečný seriál lží a podvodů, kterých si všímá i Evropa, jejíž jsme dnes raritní součástí. Dvojka Anofertu prodává své amatérské obrazy bossovi Penty, jejíž bývalý manažer řídí zdravotnický byznys Andreje Babiše. Bývalý manažer Agrofertu pro změnu kočíruje převzetí Novy do stáje Petra Kellnera. Na portálu Daniela Křetínského působí spolumajitel PR agentury, která dělá kampaň pro Kellnerův Home Credit, jež má vylepšovat obraz komunistické Číny v českém politickém, byznysovém a mediálním prostředí. Dokonce se dozvídáme, že součástí této kampaně je jakési blíže nespecifikované monitorování zlobivého senátora Pavla Fischera. A tak dále a tak podobně.
Českoslovenští oligarchové uchvátili stát a dávají nám to již bez zábran zřetelně najevo. Kritici tohoto stavu jsou podle klíčového muže PPF supermana Vladimíra Mlynáře chudáci, kteří vidí všude spiknutí a závidí těm pohádkově úspěšným chlapcům, kteří si k ekonomické síle přidali ještě politickou a mediální dominanci. Nevědomky je podporují zejména lidé z menších míst, s nižším vzděláním a vyššího věku. Žijí v naději, že kluci, co spolu mluví, se o ně postarají. A tak jim svými hlasy svěřují své (a tím bohužel i naše) osudy. Vedlejším produktem je pak totální převaha spolčení kumpánů, která dokáže změnit státní instituce i pravidla hry tak, aby se hrálo podle jejich not. Stačí doprava skoro zdarma, iluzorní zvýšení penzí, megalomanský a zcela nereálný národní investiční plán, selfíčka ze zahraničních cest, správná data ve správných průzkumech veřejného mínění, nekonečné mediální šarády v jejich médiích a tvrdá dehonestace kritiků a oponentů. Tahle jejich sebeobranná ofenzivní kampaň frčí nepřetržitě na plné pecky. A nejen to. Je zřejmé, že impulsem mnohých jejich aktivit jsou silné vazby na Čínu a Rusko. Obě východní říše již chápou naši zemi jako sféru svého vlivu, jako jakousi svoji předsíň na Západ. Rozklad Západu je cílem i smyslem mnoha jejich otevřených, ale hlavně rafinovaně skrytých aktivit. Česko plní roli trojského koně svého druhu.
Takže, je to vlastně velmi jednoduché. Buď budeme chtít zůstat v západním civilizačním a hodnotovém prostoru a přijmeme evropská pravidla hry za naše společná, anebo ne. Pokud ne, pak nám reálně hrozí mix čínské kolonie a ruské gubernie se všemi důsledky z toho plynoucími. Skončí štědré dotace z EU a řada dalších bonusů, včetně západních investic i dalších existenčních obchodních vazeb. Kdo na to nejvíce doplatí? Ti, kteří dnes volí spolčení oligarchů v čele s Andrejem Babišem. Stát nebude mít zdroje na to, aby udržel dnešní proporce sociální politiky a vstřícnost vůči loajálním zaměstnancům státu. Tohle však spolčení našich oligarchů netrápí a ani trápit nebude. Oni své zadání splnili a jsou těžce za vodou. Je smutné, že u těchto her čile asistují poslední dva prezidenti, jejichž vazby do světa nejmocnějších finančních skupin jsou zcela očividné.
Opakuji – Západ, nebo Východ? Liberální demokracie, svoboda volby a rovná soutěž, anebo autoritativní způsob vlády několika nejsilnějších oligarchistických korporací? Měli bychom si vybrat, dokud ještě můžeme. Pokud již není pozdě. Ono totiž platí, že dnešní mlčení znamená souhlas s jejich plány. Ten řez je očividný. Stačí jen otevřít oči a nenechat se ohlupovat v sevření nedůstojného a prolhaného absurdního kýče.
P.S. Víte jaký mají plán? Andrej Babiš prezidentem. Karel Havlíček premiérem. Příští vládní koalice – ANO a Trikolóra. V zásobě je pochopitelně podpora komunistů. To bude teprve fičák.
publikováno: 19. 12. 2019
