Nohy u tepla kamen myslím na ptactva rody,

jež Kolumbovi vnukly, že zem je nablízku.

Ty ustavičné vody, vody a jen vody,

vody bez konce! Až Rodrigo zavýskl

 

Triana: „Země!“ A vítr v provazišti

hučel. Tu posádka hned na kolena všechna.

Tu modří opi skryti tají se v lesa houští

a těžké želvy snáší v břehů bahna

 

Světa Nového. Kdy asi já, jak ten lodník

šťastlivý, pláž objevím vlasů jejích

slunnou, na tělo spočinuvší spuštěných,

jako vprostřed spánku ostrov se vynořivší?

***

Jammes, Francis: Klekání. Výbor z veršů, Petr Novotný – nakladatelství Petrkov, přel. Jiří Reynek, 2010.

publikováno: 20. 12. 2019