Nohy u tepla kamen myslím na ptactva rody, jež Kolumbovi vnukly, že zem je nablízku. Ty ustavičné vody, vody a jen vody, vody bez konce! Až Rodrigo zavýskl   Triana: „Země!“ A vítr v provazišti hučel. Tu posádka hned na kolena všechna. Tu modří opi skryti tají se v lesa houští a těžké želvy snáší v břehů bahna   Světa Nového. Kdy asi já, jak ten lodník šťastlivý, pláž objevím vlasů jejích slunnou, na tělo spočinuvší spuštěných, jako vprostřed spánku ostrov se vynořivší? *** Jammes, Francis: Klekání. Výbor z veršů, Petr Novotný - nakladatelství Petrkov, přel. Jiří Reynek, 2010.