„Pravda bude někde uprostřed“ – tato otřepaná fráze ve většině případů slouží jako zástěrka za neochotu se jakés takés pravdy dobrat. Zároveň ten, kdo ji pronese, navodí dojem, že díky své moudrosti a povznesenosti volí zlatou střední cestu. Domnívám se, že této fráze bychom se měli obávat nejmíň tak jako prasečí chřipky. Stačí si představit, jakou hodnotu by mělo, kdyby například v r. 1938 nějaký takový slušný a umírněný občan pravil, že na tom, co haleká Hitler o židobolševické nákaze, něco asi bude, ale že němečtí sociální demokraté či mluvčí židovské inteligence také v něčem mají pravdu, a bodře uzavřel vše s tím, že „jak to tak bývá, pravda je někde uprostřed“. Buď jsem ale pohrobek národního socialismu, a potom