Těšit se ze života a přijímat sám sebe je umění. V Kulhavém poutníkovi Josefa Čapka má tuto konkrétní podobu (PH):

„Ale odkud jsem já, není mi známo. (…) Paměť mám dobrou, pamatuji se na všechno až po své nejčasnější dětství, na léta učení, na svá povolání (neboť neměl jsem jen jedno), na celé to curriculum vitae, na to všechno, až kam má paměť sahá. Ale nejsem si nikterak jist, že tak, jak jsem, čím jsem sobě sám, jsem odněkud, z nějakého určitého a pojmenovatelného místa vyšel. Přírodě, byla-li to jedině ona, která mne postavila na tuto cestu, není, jak se ujišťuje, jedinec skoro ničím, prospěch a udržení druhu vším. Šlo jí o druh, nikoliv o mne. (…)

Vždyť je to v zásadě sériová výroba, co ta příroda při svých nevyčerpatelných zásobách živé hmoty a�

publikováno: 26. 12. 2019