Asi před pěti lety jsem měl při každých televizních zprávách na České televizi před sebou připravený arch papíru, abych si na něj poznamenával všechny lapsy, kterých se zpravodajství dopustilo. Bylo jich někdy až pět za celý pořad a týkaly se většinou protimluvů či zjevných faktických chyb typu „bohaté Valonsko a chudé Vlámsko“. Na tyto chyby jsem chtěl posléze Českou televizi upozornit. Jenže po několika měsících se lapsy objevovat přestaly, a tak jsem od toho nakonec upustil. Zjevně došlo k nějaké interní nápravě.
Jenže v době posledních několika týdnů si začínám všímat, že se chyby začínají do televizního zpravodajství v neúměrném rozsahu vracet. Na doklad toho Události z pátku 20. prosince 2019.
Brexit
Podle zpravodajské relace se pro zákon o brexitu ve Velké Británii vyslovila „… drtivá většina poslanců“. Když zaznělo slovo drtivá, asociovalo mi „skoro všichni“, respektive plus mínus 90 %. Konzervativci Borisu Johnsonovi, disponujícímu nyní ve Westminsterském paláci lehkou nadpoloviční většinou (ovládá skoro 55 % všech mandátů), se tedy podařilo přesvědčit i naprostou většinu opozice, říkal jsem si. Následně byl ale veřejnoprávní divák informován, že pro brexit hlasovalo 358 poslanců a proti němu 234, což je poměr přibližně 60 % ku 40 %. To však není v mé interpretaci většina drtivá, to je majorita – například – pohodlná nebo jasná.
Státní dluh
Domácí zpráva se pak týkala státního rozpočtu. Na splátky státního dluhu bude ministerstvo financí údajně potřebovat v příštím roce 271 miliard, zatímco letos je to o 60 víc (poznámka pisatele: tedy 331 miliard). Náklady na čisté úrokové výdaje ale stoupnou – v absolutních číslech totiž celkový dluh kvůli deficitnímu rozpočtu roste a příští rok má dosáhnout víc než 1700 miliard.
Znamená to tedy ale každopádně, že se letos podařilo umořit pětinu dluhu a že se v příštím roce podaří umořit šestinu? A tedy že ještě několik málo takto dobrých let a dluh bude úplně odmazán? To by totiž vyplývalo z uváděných čísel – je to pro diváka celkem snadná početní úloha – a znamenalo by to naprosto excelentní národohospodářský výsledek. Mnohem lepší, než o jakém sebechvalně hovoří v pravidelných optimistických promluvách předseda vlády Andrej Babiš a jeho ministryně financí Alena Schillerová. Prostě bomba, komu se podaří splatit za tak málo let třeba hypotéku. Ona čísla 271, respektive 331 miliard jsem pak hledal v jiných zdrojích popisujících strukturu státních rozpočtů. Marně, nenašel jsem je tam.
Je v tom navíc jedna nelogičnost: proč pak celkový dluh roste (viz výše)? A není to nelogičnost jediná. Další informace totiž říkala, že výdaje na obsluhu státního dluhu by měly příští rok stoupnout – zatímco na začátku bylo tvrzeno, že o 60 miliard klesnou (rovněž viz výše). Vyzná se v tom ještě někdo? Posléze byl divák informován, že na úrocích jsme letos ze státního rozpočtu zaplatili necelých 40 miliard a že v příštím roce to bude více než 43 miliard. To sice odpovídá informaci, že „náklady na čisté úrokové výdaje [v příštím roce] stoupnou“ (viz výše), ale do celé kakofonie to zavádí další nejasnost: zaplatíme tedy z rozpočtu příští rok na umoření dluhu 271 miliard, nebo jen 43 miliard na úrocích? To je podle mého názoru docela rozdíl.
Jsem asi naprostý národohospodářský laik, který tomu nerozumí. Nicméně přesně takový, se kterým by jako se svým divákem měla počítat veřejnoprávní televize, která nevysílá jen pro národohospodáře s diplomem.
Rekordní počet transakcí kartou
A další zpráva z konce Událostí: dnes u nás padl rekord v počtu nákupů zaplacených kartou. V šest hodin večer bylo zpracováno přes 6 miliard a 600 milionů transakcí v objemu 2 miliardy a 700 milionů korun. Opět početní úloha: co to znamená? To, že průměrná částka na jednu transakci činí 40 haléřů a že každý obyvatel České republiky za tento den uskutečnil 620 transakcí. I kdyby každý z nich každou položku ve svém potravinovém nákupu zaplatil kartou zvlášť, každou housku nebo čokoládovou tyčinku, pořád by to neodpovídalo. A nic dnes už nestojí jen 40 haléřů, to snad ani za komunismu. Zřejmě je někde chyba v řádu, miliarda místo milionu.
Co z toho plyne?
Je třeba mít na zřeteli, že od parlamentních voleb z roku 2017 čelíme stupňování politického tlaku na Českou televizi a Český rozhlas. Do mediálních rad jsou dosazováni lidé ochotní svou hlasitou kritikou tento tlak uplatňovat: o něčem by média údajně mluvit neměla a o něčem jiném zase měla… Něco jiného je ale věcná kritika veřejnoprávních médií za zjevné faktické chyby či nedodělky. Vedle hospodaření, kvality programu a manažerských výsledků je také kvalita vysílání jedním z důležitých kritérií pro přidělování odměny generálnímu řediteli Radou České televize. Petr Dvořák tuto odměnu obdržel za léta 2016, 2017 i 2018 v plné výši, což činilo 2,3 či 2,4 milionu korun. Tato odměna odpovídá deseti jeho měsíčním platům. Měla by jí ale také odpovídat ona kvalita.
publikováno: 4. 1. 2020
