Evangelium podle Lukáše (21,5–19) nám podává Ježíšovu řeč o konci časů. Ježíš ji pronesl před Jeruzalémským chrámem, jehož stavba byla pro svoji impozantnost a krásu lidmi obdivována. On však prorokuje, že z celé této nádhery a velkoleposti chrámu »nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno« (v.6). Zboření chrámu předpovězené Ježíšem není ani tak předobrazem konce dějin, jako spíše jejich cíle. Tazatelům, kteří chtějí vědět, jak a kdy nastanou tato znamení, totiž Ježíš odpovídá typicky apokalyptickým slovníkem Bible. Používá dva zdánlivě rozporné obrazy. První je hrůzostrašný: katastrofy, války, hladomory, vzpoury a pronásledování (vv. 9–12); druhý uklidňuje: »ani vlas z hlavy se vám neztratí« (v.18). Nejprve je to realistický pohled na dějiny, které jsou poznamenány pohromami a také násilím, otřesy, jež zraňují