To to trvalo: muselo uplynout třicet let, aby se konečně dospělo k tomu, čím se mělo začít. Konečně se zvedla vlnka, žádná tsunami, zájmu o ty, kdo komunistický režim budovali a udržovali v chodu. Na pracovním stole se ocitla otázka práva, justice a záležitostí s nimi souvisejících. Transformace komunistického režimu v režim jiný, nesporně lepší, proběhla bez očisty justice z důvodů veskrze iracionálních: sebeukájení vlastní ušlechtilostí, odpuštění jakožto řídící princip a naděje, že se zločinci zastydí a polepší při pohledu na zářné vzory. Jsou věci, které když se zameškají, už napravit nelze. Vyloučením z advokátní komory určitých zjevů se mohlo předejít značným škodám nejen na majetku, ale i na důvěře, ochotě a pocitu sounáležitosti se spoluobčany. Ti, kdo dnes hořekují