Luboš Dobrovský. Jeden z posledních velkých duchů generace přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, kterým holokaust a válka zničily dětství a svým způsobem i víru v člověka. Válkou poznamenané děti, dřív než dospěly, začaly hledat nový svět, novou spravedlnost a novou lidskost, protože starý svět, do kterého se narodily, zešílel. Bylo tak opojné a osvobozující zhlédnout se ve snech o budování lepšího světa bez pánů a otroků. Chtít patřit k těm nejobětavějším a nejlepším, kteří své životy cele podřídí novému začátku a společnému ideálu. Luboš Dobrovský se stal komunistou. Pak přišlo probuzení. Šedesátá léta už prožil jako jeden z nejaktivnějších proreformních československých novinářů a intelektuálů. Byl vynikající zahraniční rozhlasový zpravodaj, elita svého oboru. Ale už ho nebylo možné manipulovat.