Lidické venkovany i s jejich farářem, jako většinu křesťansky vychovaných lidí, spojovalo svědomí formované desaterem a tradicí. Všichni, kdo to pamatují, zemřeli, ale tím to nekončí. Tihle lidé by zajisté měli za špatné, a z toho špatné svědomí, z udání židovské vdovy Štěpánky Mikešové, která mezi nimi léta žila. Už jsou všichni mrtví, ale třeba ne úplně zapomenutí. Bylo tehdy na vsi zvykem se bát, že duše zrádců a udavačů skončí v pekle navěky nebo aspoň v očistci nadlouho mučeny vinou za vydání „nevinné krve vrahům“. Popsal to třeba Dante, ale je toho ve folklóru celé Evropy vrchovatě i na poslední vsi. Být zabit za to, že se někdo narodil Židem, Čechem nebo Němcem, je to – nevinná krev. Slušelo se tehdy, že se v podobné situaci příbuzní a pozůstalí pod tíhou důkazů (–
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 2. 2. 2020