Matura, přijímačky: víme, o čem mluvíme?

Ve svém komentáři vymezujícím se vůči státní maturitě z matematiky pléduje Martin Fendrych za to, abychom se zeptali samotných středoškoláků, jak by chtěli maturovat. Mohli by si sami zvolit, v čem se chtějí předvést, v čem jsou dobří a úspěšní, aby si sami hledali směr, osahali si svoje nadání a mohli se mu věnovat. Po mezinárodním vzoru by maturita měla být portfoliem dvouleté práce, ve které by středoškolák mohl hledat sebe samého.

Pisatel dospívá k tomuto zásadnímu závěru:

Zásadní věc: nejen povinné maturování z matiky, ale sama státní maturita nemá smysl. Při přijímání na vysoké školy má smysl přihlédnout k tomu, odkud student přichází, z jaké školy, jak kvalitní. Ale hlavně by se mělo hledět na něj, ne na papíry. To by bylo moderní…

Podmiňovací způsob v předposlední větě ve smyslu, že by se při přijímacím řízení na vysoké školy nemělo „hledět na papíry“, tj. na to, kterou střední školu uchazeč absolvoval, naznačuje Fendrychovo přesvědčení, že ke kýženému postupu má dnešní praxe daleko.

Zásadní věc: tuší autor komentáře něco o tom, jakým způsobem dnes přijímací řízení na vysoké školy v naší zemi probíhá? Respektive: má pan Fendrych nějaké informace o tom, že by některý uchazeč na vysokou zazářil svými znalostmi a dovednostmi u přijímací zkoušky, ale komise by jej odmítla s odůvodněním, že nemá maturitu ze správné – nějaké tzv. „elitní“ – střední školy?

publikováno: 7. 2. 2020

Datum publikace:
7. 2. 2020
Autor článku:
Jan Dlask

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …

Přátele buď máme, anebo nemáme. Nemůžeme si je „vyrobit“ ani koupit.

Přátelství je důležitou hodnotou v životě každého z nás. Přátelství je součástí našeho sociálního kapitálu, který nám pomáhá a který nás posiluje. Sociální kapitál vede ke zvyšování vzájemné důvěry mezi členy komunity či …

Poslední z Mohykánů

Po smrti Karla Schwarzenberga se většina komentářů soustředila na jeho život a činy. Ne však na historický význam jeho odchodu. Původ evropské šlechty sahá do Římské říše, v níž pozemková elita zvaná …

Advent by měl být dobou rozjímání a dobročinnosti

Advent, z latinského slova adventus, znamená příchod. Advent je tedy dobou radostného očekávání příchodu Spasitele (a to nejen pro křesťany). Jde o čtyřtýdenní období před Štědrým dnem. Období adventu a Vánoc je hlavní …