Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky:

Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného byla vložena do jeho duše potřeba uctívat. Každý máme své životní podmínky a jeho životní potřebou bylo mít vedle sebe věci, k nimž by se mohl dívat vzhůru. Získali jste Dohalského, jestliže jste se dotkli jeho živé fantasie a jeho smyslu pro krásu a jestliže jste ho dovedli přesvědčit, že cíl, za kterým jdete, stojí za to. Pak tento hrabě, Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic…, muž s mohutnou postavou husitského zemana a s duší odbojného českého šlechtice, sloužil lidem a věcem bez myšlenek na sebe a tak oddaně jako nikdo jiný. A pák vás potkalo to nejlepší, co může potkat tvořícího člověka, totiž že jste měli vedle sebe někoho, koho zklamat byste se styděli a jehož představě jste musili vyhovět, nechtěli-li jste ponížit sami sebe. Za tuto inspiraci, které se dostalo mnohým z nás, věčné díky.

Šli jsme letní loukou, byl konec srpna, a Dohalský recitoval svou zamilovanou Šrámkovu báseň o podzimu, která končí: a přes rameno se nám dívá stín. Kdo z nás – tenkrát tušil, že přes rameno se mu opravdu dívá stín. A stín a vrchol jeho politické činnosti přišly současně a smrt a čin přišly také spolu. Muselo to tak být. To je zákonitý osud, který vyplývá z charakteru. Dohalský nezemřel náhodou, jako voják, který vyhledává seč, také neumírá náhodou. Přišla válka, přišlo smrtelné ohrožení našeho národa, bylo vidět dobro a zlo, a Dohalský, ihned bez rozmýšlení šel šlechticky sloužit. Jak by byl tento člověk, který po celý život toužil po velkém činu, jak by byl teď mohl zůstat stranou? Nyní politika a hrdinství musily jít společně. A to byla jeho chvíle, chvíle čtenáře českých dějin. Událo se to podle klasických pravidel tragedie: když se rozvilo plně všechno, co v něm vždycky bylo, když definitivně se nalézá – my ho ztrácíme.

Není možno vzpomínat na něj a nevzpomínat na život, na krásu. A tak tedy, Zdeňku, vzpomínám na Vaše Domažlice, na Vaši chodskou chůvu – u Vás člověk jaksi předem mohl uhádnout, že jste měl chodskou chůvu z rodu Příbkova – na verše a na všechno, co bylo – letní les vedle letní řeky – dívčí tváře – zvuk houslí ve tmě – a jak jste vždycky citovával: „pro jedno ano ne se bít“ a jak jste to potom opravdu udělal a jak jste si zvolil jedno slavné ano a jedno statečné ne. A potom úzká, špinavá brána smrti. Zdenku, sbohem.

***

Převzato z knihy Z. Hazdry, J. Plachého a J. Rajlicha Modrá krev (nakladatelství Tváře, 2019).

Více o Z. Bořku-Dohalském zde.

publikováno: 12. 2. 2020

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Neoslabujme spojení v EU – výzva vládě

Většina členských států Evropské unie si uvědomuje, že úsilí o potlačení pandemie koronaviru, která nyní paralyzuje veřejný život ve velké části světa, nesmí zpochybnit demokratické a právní základy států a musí respektovat svobodu slova. Opatření …

Konečně Někdo!

Denně dnes vnímáme rady psychologů, psychiatrů, neurologů, sociologů, filosofů. Co navrhují: sdílení, práci doma, přírodu, sport, kulturu, četbu. Snaží se nám pomoci, jenže člověk je v podstatě bytost duchovní, bezedně náročná. …

Čína, Divoký západ a koronavirus

„Zavinili to Číňané!“ vykřikuje prezident Trump. Otázka také ovšem je, do jaké míry jsou západní civilizace součástí tohoto maléru? Věci nejsou nikdy jednostranné, je to vždycky „tango“. Sice nejíme netopýry …

Čížku, ptáčku zeleného peří

Čížku, ptáčku zeleného peří, řekni mi, zazpívej, čím dobro se měří?!   Navzdory všem korunám a koronám, virus nevirus, viróza neviróza, víra nevíra, dějí se stále věci, které se dít mají, …

Co se to děje?

Dnes v časných ranních hodinách jsem vyrazil pěšky do ordinace. Ulice liduprázdné, mrzlo, až praštělo, do kopce pod vojenskou nemocnicí jsem se zadýchal. Roušku (ušila mi ji dcera) jsem sice měl, …

Proroctví prognostika se naplnilo

Exkluzivní obsah PRO PŘEDPLATITELE Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?Předplaťte si nás na rok – už od 1 koruny! Chci vědět víc Pokud již máte předplatné, přihlaste se ZDE.

Zapomenutý prezident

Prezident Miloš Zeman v současné kritické situaci nikomu neschází, mnozí jsou dokonce radši, že se k ničemu nevyjadřuje, a jiní na něj zapomněli úplně. Protože ho ale zájem – veřejnosti …

Být blízko smrti je normální

Žádný dočasný „stav nouze“, ale skutečný stav člověcký. Více je pěkně podáno v bizarní i zaumné podobě v kázáních (DB) M. C. Putny: „Když tedy přijde mor – a ten náš mor je zatím …