Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného byla vložena do jeho duše potřeba uctívat. Každý máme své životní podmínky a jeho životní potřebou bylo mít vedle sebe věci, k nimž by se mohl dívat vzhůru. Získali jste Dohalského, jestliže jste se dotkli jeho živé fantasie a jeho smyslu pro krásu a jestliže jste ho dovedli přesvědčit, že cíl, za kterým jdete, stojí za to. Pak tento hrabě, Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic..., muž s mohutnou postavou husitského zemana a s duší odbojného českého šlechtice, sloužil lidem a věcem bez myšlenek na sebe a tak oddaně jako