Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. Dává to smysl? Jaký?
Kdyby, prý, to chvilkaři tolik nehrotili, Křečka by nevolili. Takhle to ale nešlo jinak.
Podobnou logikou by se mohlo myslet, že kdyby to chartisté celou dobu od roku 1977 do konce 80. let tolik nehrotili, mohla být ta normalizace mnohem snesitelnější. Bylo by v krámech víc banánů a pomerančů a určitě by úřady i pustily víc lidí na Západ.
A chudáka Křečka by třeba ani nenutily psát věci typu: „Volby za socialismu jsou nesrovnatelně demokratičtější než jakékoliv volby v podmínkách buržoazní společnosti.“ „Socialistická demokracie je historicky nejvyšším typem
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 13. 2. 2020