Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. Dává to smysl? Jaký?

Kdyby, prý, to chvilkaři tolik nehrotili, Křečka by nevolili. Takhle to ale nešlo jinak.

Podobnou logikou by se mohlo myslet, že kdyby to chartisté celou dobu od roku 1977 do konce 80. let tolik nehrotili, mohla být ta normalizace mnohem snesitelnější. Bylo by v krámech víc banánů a pomerančů a určitě by úřady i pustily víc lidí na Západ.

A chudáka Křečka by třeba ani nenutily psát věci typu: „Volby za socialismu jsou nesrovnatelně demokratičtější než jakékoliv volby v podmínkách buržoazní společnosti.“ „Socialistická demokracie je historicky nejvyšším typem demokracie.“ „Nejvelkolepějším aktem přímé demokracie ovšem byla a zůstává sama socialistická revoluce.“

Kdyby to Michael Kocáb s odchodem těch sovětských vojsk na začátku 90. let tolik nehrotil, dnešní ruské rozvědky by určitě na území České republiky nebyly tak aktivní. Ani proruské dezinformační weby, které ovlivnily prezidentskou volbu ve prospěch vítězství Miloše Zemana.

My jsme vám to říkali hned: nehroťte to tolik. Teď jste nemuseli mít za prezidenta Zemana.

A kdybychom to my všichni na začátku nového tisíciletí s tím vstupem do Evropské unie tolik nehrotili, bylo by teď u nás méně uprchlíků. Sice tu nejsou, ale stejně třeba by jich tu bylo ještě méně.

To je ale logika!

publikováno: 13. 2. 2020