Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym.

Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, a tak se ulejval, jak mohl, a chodil si ke mně pokecat a taky malovat. Měl rád moje vodovky a hlavně ostře ořezané pastelky, co ve škole mít nesměl, aby se prý nepopíchal. Billy měl totiž syndrom hyperaktivity a nesoustředěnosti, zvaný ADHD, anglicky ejdýejdždý.

Nešly mu matematické testy, hláskování (spelling) přímo nenáviděl a propadal i z kreslení, i když u mě maloval na jedničku. Tkaničky si zavazovat uměl, ale nechtěl. Zato uměl vmžiku spravit řetěz u kola, telefon i lampu. Říkávala jsem mu: Billy, na to se vykašli, jak tě ocejchovali, vždyť každý máme nějaké to dýdýtý (DDT), kejdžíbí (KGB), bíemdabljů (BMW) nebo pókipsí (Poughkeepsie, město v USA). To ho potěšilo.

V neděli chodil Billy do kostela modlit se za tetičku, co byla nemocná. Oblečen v saku-puku, kravatu nakřivo, se u mě často zastavil. Jednou se mě zeptal, proč do kostela nechodím? Odvětila jsem, že prostě nechodím. Pravil na to, že budu teda jednou v pekle. Nebudu, opáčila jsem, protože žádné peklo není. Ptal se tedy, kam ráda chodím. Řekla jsem mu, že do lesa, kde jsou krásné tvary, co mě inspirují, a taky ticho. „Tam já nesmím,“ pravil Billy smutně, ale jestli bych ho prý nevzala někdy s sebou. Odvětila jsem, že samozřejmě; ať si s sebou vezme tašku na houby a taky pytel na odpadky. Divil se proč na odpadky, a tak jsem mu vysvětlila, že jich je tam víc než hub. Zakroutil hlavou, nicméně druhý den stál s taškou a pytlem u dveří ateliéru.

V lese se mu moc líbilo. Seděli jsme spolu na mém oblíbeném kameni, Billy plné kapsy všeho, co nasbíral po zemi, já pár hub v tašce a plný pytel odpadků.

Další neděli přiběhl celý udýchaný z kostela, že se tetička uzdravila a že stačil ještě zaskočit do lesa, a na důkaz přede mě postavil pytel s odpadky a v ruce třímal houbu. Pochválila jsem ho, že je borec. Při odchodu se otočil a šibalsky se na mne podíval a slavnostně pravil: „Já už taky vím, že není PEKLO, ale že je jen RÁJ, a tam mě může každej políbit prdel!“ Vyvalila jsem na něj oči a oba jsme se rozchechtali.

Dlouhá léta jsem pak Billyho neviděla, odstěhoval se s rodiči někam na Floridu. Až mi jednou přišel dopis z Montany. Byl od Billyho. Psal, že mě pozdravuje, že se má dobře, a hlavně že chodí na vysokou školu a chce se stát lesníkem. (Šlo o jednu z nejstarších lesnických škol W. A. Montana Franke College, která vychovává předáky se zapálením pro ochranu přírody, kreativitu, zručnost a kritické myšlení ke zlepšení budoucnosti naší planety.)

Složila jsem dopis a říkala v duchu: Tak vidíš, Billy, všechny jsi převezl. A teď ti mohou všichni políbit prdel.

Z New Yorku zdraví

Eva

publikováno: 15. 2. 2020

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Čížku, ptáčku zeleného peří

Čížku, ptáčku zeleného peří, řekni mi, zazpívej, čím dobro se měří?!   Navzdory všem korunám a koronám, virus nevirus, viróza neviróza, víra nevíra, dějí se stále věci, které se dít mají, …

Co se to děje?

Dnes v časných ranních hodinách jsem vyrazil pěšky do ordinace. Ulice liduprázdné, mrzlo, až praštělo, do kopce pod vojenskou nemocnicí jsem se zadýchal. Roušku (ušila mi ji dcera) jsem sice měl, …

Proroctví prognostika se naplnilo

Exkluzivní obsah PRO PŘEDPLATITELE Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?Předplaťte si nás na rok – už od 1 koruny! Chci vědět víc Pokud již máte předplatné, přihlaste se ZDE.

Zapomenutý prezident

Prezident Miloš Zeman v současné kritické situaci nikomu neschází, mnozí jsou dokonce radši, že se k ničemu nevyjadřuje, a jiní na něj zapomněli úplně. Protože ho ale zájem – veřejnosti …

Být blízko smrti je normální

Žádný dočasný „stav nouze“, ale skutečný stav člověcký. Více je pěkně podáno v bizarní i zaumné podobě v kázáních (DB) M. C. Putny: „Když tedy přijde mor – a ten náš mor je zatím …

Jak docílit toho, aby ti horší volili ty lepší?

Odpověď na otázku ze článku Petra Havlíka Vůdce si chystá blahořečení?: [začerněno] Prchala ačkoliv Prchal prohlásil, že dělat píár klaďasům je nuda, tak ho usměrnit, aby přešel k Fialovi a udělal z něho …

Nenechte nás padnout!

Vážený pane ministře, vedeni stavovskou sounáležitostí a snahou zachránit specifickou oblast české kultury, rozhodli jsme se ustavit Cech malých nakladatelů, jehož prostřednictvím se obracíme s žádostí o pomoc na Vládu České republiky, respektive …

Pod štítem Přítomnosti

Štít zn. pouze pro brýlaté. Vhodné do tramvaje, busu, na nákup. Průhledná folie, dvě gumičky na zdrsnění hladkého povrchu nožiček brylí, dvě svorky, ostrý hrot na zdrsnění folie v místě …