Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a veskrze malicherném životě pár okamžiků, kdy se třeba jen zdálky a víceméně v náznaku dotkne opravdu velikých dějin, plných hrůzy a krve. Zapomenout se na to dá snadno. Zároveň bych řekl, že zapomínat se nemá.

Můj dotek s Historií trval asi devadesát vteřin. Odehrál se, když mi bylo pět let. A dávám ho tu k dispozici ne snad proto, že bych se chtěl vytahovat (není čím, přežil jsem to a vůbec nic se mi nestalo). Jen bych při té příležitosti moc rád vzpomněl na desetitisíce, co v těch dnech tolik štěstí jako já neměli.

V předjaří roku 1945 se Hitlerova veleříše horempádem řítila do definitivní zkázy. Německá města se měnila v hromady neobyvatelných trosek. Protektorát Čechy a Morava představoval v té spoušt

publikováno: 19. 2. 2020