Bezcitnost k zvířatům, která jíme, se nemenší. Většina výkrmen připomíná sterilnější koncentráky. Zvířat chovaných k lidské obživě je na zemi 700 miliónů tun (lidí 300 miliónů a divokých jen 100 miliónů tun podle statistiky v Harariho knize Homo deus, 2015). V době, kdy se na našem území ještě konaly lidské oběti, se už v Talmudu píše o tom, jak se chová člověk lidský a jak se liší od člověka nelidského docela jasně (DB):
Bolestná choroba přišla na rabího Jehúdu, knížete.
Jednou událostí přišla a jinou zase odešla.
Jednou událostí přišla – jak to?
Telátko, které vedli na porážku, uteklo se k rabi Jehúdovi, schovalo si hlavu pod jeho plášť a plakalo.
Avšak on mu pravil: „Jdi, proto jsi stvořeno!“
A tu řekli na Nebesích: „Za to, že se nesmiloval nad tím telátkem, nechť přijde trápení i na něj!“
A jinou událostí choroba zase odešla: Jednoho dne zametala služka rabího Jehúdy a nalezla malé syslíky. Chtěla je ubít koštětem, avšak rabi Jehúda jí pravil: „Nech je na živu! Neboť je psáno, ,smilování Boží náleží všem tvorům̛̛҆̕.“
I řekli na Nebesích: „Protože je milosrdný, buďme k němu také milosrdní!“
***
Jiří Langer, Talmud, Praha 1989.
***
publikováno: 22. 2. 2020
