Svornost, svornost, prapor věje!

Klub na obranu demokracie, v němž se angažuji, dostal něco přes 40 reakcí na prohlášení Demonstrujme bez alibismu. Byly většinou nesouhlasné. Jejich menší část se týkala toho, že protestovat proti zvolení JUDr. Křečka je nevhodné, neboť byl zvolen Poslaneckou sněmovnou a napravit se to dá jen ve volbách. Ta druhá, větší, vyjadřovala nesouhlas s tím, že je nevěcné a zbytečné schovávat se za problémy druhých (Maďarska a Polska). To, co tu píšu, je moje čistě osobní stanovisko, považuji ho však za zcela zásadní.

Nejprve k tomu prvnímu: námitku považuji za hloupou a směšnou. Protestovat se má nejen proti tomu, co nebylo dosaženo demokraticky, na základě voleb, ale proti všemu, co je nesprávné a škodlivé. Jen tak se dá dosáhnout mj. i toho, aby příští volby dopadly lépe než ty předešlé. Upozorňovat na chybná a nesprávná rozhodnutí je třeba pořád, dokud tomu vnější okolnosti (např. policejní teror) nebrání – a tak daleko zatím pořád ještě nejsme.

Další námitky jsou závažnější, a proto se jim budu věnovat podrobněji. Vesměs jde o více či méně naléhavé výzvy k jednotě a svornosti. Na ukázku namátkou cituji:

„Obecně si myslím, že ta část společnosti, která si uvědomuje zásadní nedostatky stávajícího systému a jeho exponentů, by měla více držet při sobě.“ „Abychom se Babiše zbavili, je třeba, aby se dosud roztříštěná opozice dala dohromady.“ „Prosím, nedopusťte tradiční čecháčkovství proti takto obrovskému úkolu, který liberální demokracie před sebou má.“ „Nemyslíte si, že jste v očích veřejnosti poškodili náš společný zájem?“ „Tímto způsobem pouze naleptáváte jednotu stoupenců Milionu chvilek a zpochybňujete jejich činnost.“

K tomu bych chtěl říci za prvé: Pokud jde o odkazy na Maďarsko a Polsko, jde o nedůstojné vykrucování. Jistě, oba režimy jsou krajně problematické (v tom se neshoduji např. s pp. Vondrou a Zahradilem). Ale už jen samo heslo „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“, když sami jdeme cestou, která je jednak podobná a jednak nejspíš ještě opovrženíhodnější a horší, je zavádějící. Věnujme se svému vlastnímu problému a nehoňme si přitom triko na účet někoho jiného. Chovali bychom se jako smraďoši. Odkazuji na pěknou pasáž z Evangelia podle Lukáše 18, 10–14 o farizeovi a celníku v chrámě. Končí: „Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bývá povýšen.“

A za druhé a hlavně: Nemyslím si, že by pisatelé citovaných mailů tvořili nějaké pevné a organizované uskupení. Vůbec nepochybuji, že jsou vedeni dobrými a počestnými úmysly. Jsou jenom nabuzeni a rozčileni o něco víc, než je zrovna zapotřebí, a jejich uvažování je i proto chybné. Třeba jen představa, že tu existuje nějaká předem daná, víceméně samozřejmá, hotová jednota, kterou jsme povinni držet. To je nesmysl: Smysluplná jednota, společný zájem, vzniká jen v pracných a dlouholetých diskusích a sporech. Nechci ani náhodou říci, že demonstrovat nemá smysl. Jen že demonstrovat bez těch diskusí a sporů nemá smysl, je to mlácení prázdné slámy. Protože to, co nakonec rozhoduje, jsou ideje, názory, argumenty. Počet a hlasitost lidí na náměstích je sice ne nevýznamný, ale jen podpůrný argument. Bez idejí, názorů a argumentů nemá smysl.

Nikoli v jednotě, ale v pluralitě je síla. Resp. skutečná jednota může vyrůst jen z plurality. Demokracie je diskuse, zní okřídlený a správný slogan. Naopak předem daná jednota, z níž je třeba vymýtit všechny remcaly a kritiky, je něco, s čím manipulují např. fašističtí a bolševičtí agitátoři. Proboha, nepřičítám tuto orientaci ani náhodou těm, co nám v dobré víře napsali ocitované maily. Jen bych je rád upozornil, jak snadné je naletět různým vyčůraným darebákům.

Jako děti (za stalinismu) jsme se v hodinách zpěvu povinně učili vlasteneckou píseň. Jmenuje se Píseň svobody, vznikla už v roce 1848, text stvořil režisér, herec a veršotepec Josef Jiří Kolár, hudbou ji opatřil mladý Bedřich Smetana (věřím, že vzhledem ke spoustě krásných věcí, které zkomponoval, mu to Hospodin odpustí). Bylo to strašlivé. Závěr zněl: „Svornost! Svornost! Prapor věje! Vzhůru, Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při svém právu. Chraňme vlast a Čechů slávu! Nepřátelům na odpor: Svornost! Svornost! Český sbor!“ Byl bych nerad, kdyby dnešní upřímné zanícení spousty lidí vzbuzovalo třeba po sto padesáti letech podobnou srandu, jakou vyvolával u lidí mé generace výše ocitovaný paskvil.

Události BD

 

publikováno: 6. 3. 2020

NEJNOVĚJŠÍ články


Měli jsme se nadmíru dobře a vůbec jsme si toho nevážili

Co dobrého nám krize přinese a co nového se díky ní naučíme? Zeptali jsme se …

Náhlá smrt zdravotní sestry. Příčina a viníci známi.

Je první mediálně prezentovanou obětí koronaviru z řad zdravotníků. Sestra z Thomayerovy nemocnice v Praze, věk …

Kolik pravdy obsahuje dezinformace?

Není to obyčejná lež, je mnohem horší, protože obsahuje kousky pravdy. Pokud na ni narazíte, …

Milion chvilek pro Andreje Babiše

Andrej Babiš pronesl v pondělí večer k národu projev opravdu profesionální. Neřekl nic, všechny pochválil a nikoho se …

Průšvih, talenty donašečů a jejich život v Čechách

Autor libreta k Prodané nevěstě, mimořádně talentovaný, avšak morálně „desintegrovný“ český literát a politik Karel Sabina …

Pijte SAVO, zdraví přijde samo!

Přísloví praví, čistota půl zdraví. Nic se však nemá přehánět včetně hygieny, jak nás školí …

Vůdce si chystá blahořečení?

Při posledních dvou mediálních vystoupeních našeho pana premiéra v režii jeho marketingového týmu jsem si vzpomněl …

Vláda hyeny, lichváře a lokajů! Pokloňte se, lidi!

Na první pohled to vypadá, že je vláda jen zmatená z bezprecedentní situace současné koronavirové pandemie. …