Kde jsem to přestal? Aha, v roce 1948. Ještě v únoru každý věřil, že zvítězí právo a demokracie. Dokud tedy Gottwald nepromluvil z balkonu Kinského paláce, že.
Existenci Státní bezpečnosti jsem ovšem pocítil už předtím. Kde prý mám ten sklad zbraní, ptali se a nechtěli věřit, že zbraně nevedem, že jsme jen chtěli vyhrát volby. Ukázali mi, jak pečlivě mě hlídali: den po dni měli zaznamenanou veškerou moji činnost, věděli, kdy a kde jsem urazil Ďuriše, Zápotockého nebo Gottwalda. Došlo mi, že se něco chystá, a začal jsem se pídit po informacích. Zkoušel jsem varovat okolí, ale celkem bezvýsledně. Na krajském sekretariátě mi řekli, že to má Zenkl pevně v rukou… Málem bych zase věřil, že „s námi nikdo nezabloudí“. Jel jsem za seriózním poslancem Caňkařem a ten mě zas ujistil, že Beneš
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 15. 3. 2020
