Situace je vážná.
Skutečně, teď není doba na infotainment, katastrofické scénáře a bombastické titulky upoutávající pozornost, není doba na šíření ještě větší psychózy, než která už (zcela přirozeně) existuje.
Jde o titulky tohoto typu:
- „Pandemie a omezení můžou trvat dva roky, varují němečtí experti“;
- „Nakažených budou za týden tisíce, vydechnout bychom si mohli v srpnu, říká Šerý“;
- „Dr. Monahan: Koronavirem se nakazí 70–150 milionů Američanů. Lipsitch – nakazí se 40–70 % světové populace“;
- „Merkelová: Koronavirem se může nakazit 70 procent Němců“;
- „Tisíce lidí v Česku bez práce. Další automobilka okamžitě zastavuje linky“.
Pokud se pak do příslušného článku začteme pozorněji, zjistíme často, že reflektuje ten nejpesimističtější scénář, mnohdy založený na předpokladu, že věci se nechají tak, jak jsou, a nebude se s nimi nic dělat.
Tedy: že se nezavedou žádná opatření, žádné karantény, žádné ochranné prostředky, nezavřou se hranice, obchody, restaurace či školy.
Je to, jako kdyby za Vámi přišel Váš čerstvý maturant s úsměvem a s přípisem od univerzity o přijetí ke studiu a Vy mu v ten moment řekli pouze a jen: „Vyhodí tě hned po prvním semestru.“
Ten nejčernější scénář a bez jakýchkoliv dalších komentářů.
Na tuto větu je snad čas až v momentě, kdy po prvních dnech potomkova univerzitního studia vidíme, že nechodí na přednášky a užívá si mládí po večírcích a barech – ale ne v okamžiku, kdy ještě vůbec nevíme, jak ke studiu přistoupí.
Tento zcela zásadní rozdíl je třeba rozlišovat hned v titulku. Nešířit poplach, ale informovat.
A to například takto: „Zavřené školy, konec hromadných akcí“ či „Drastická opatření jsou třeba hned. Je šance zabránit katastrofě“.
Proti takovým titulkům nelze namítat vůbec nic.
publikováno: 20. 3. 2020