V pekle čte každý, co sám napsal, myslel, řekl – to kouká z obří malby kostela v Albi. O čem je text života každého z nás? Čím jsme jiní než zvířata? A na čem stojí evoluce života? Mezi jedenáctou a sedmnáctou minutou rozhlasového pořadu to jasně řekli dva neurovědci a zakecaly herečka s moderátorkou. Jak to je? Dne 15. února v pořadu Laboratoř suše podáno vědci zhruba toto: Jdeme realitou (my i zvířata) a sledujeme jediné – pocit dobře/špatně. Děláme instinktivně to, co nám minule dalo odměnu = pocit dobře = dávku dopaminu v mozku. Vyhýbáme se opačnému. Odsud jsme řízeni, tady vznikají naše emoce – strach, agrese, potěšení i placebo, odměna. Jsme tak naprogramováni – ani zlo, ani dobro