Obligátním dotazem na tandem Zeman–Babiš začal pořad Osobnost Plus s Josefem Klímou. Co vzkázat lidem, kterým tento tandem připadá jako vyjádření nutné síly a rozhodnosti pro řízení země? Odpověď byla taková, že bohužel, padesáti sedmi procentům se líbí současný prezident, z nich je oněch třicet procent, kterým se líbí současný premiér. A je to vlastně jedna množina, těch třicet procent je podmnožinou z oněch padesáti sedmi a jsou to podobní lidé jako Babiš. Jeho podvod považují za šikovnost, a kdyby oni byli na jeho místě, tak by to s Bruselem takto sehráli také.
Na muže, který je označován jako zakladatel novodobé české investigativní žurnalistiky, mi takováto analýza přijde celkem slabá, a to dokonce velmi slabá. Odporuje totiž faktům. Mám jisté vzdálenější příbuzné, kteří od prvního momentu prohlédli Babišovo prospěchářství – ale chovají hluboký respekt k mnoha názorům pana prezidenta. A funguje to i naopak: jestliže při prezidentských volbách daly dvě třetiny Babišových voličů svůj hlas Zemanovi, znamená to, že jedna třetina z nich dala hlas Drahošovi. Čili žádné podmnožiny z množin, ale dvě množiny, které mají určitý průnik.
A stran oné vychytralosti: voliči ANO, kteří se rozhodli pro Drahoše, jsou tedy také oni vychytralí, kteří by Brusel takto obelhali? Nezdá se mi to. A lze toto nakonec říci i o veškerých „tandemových“ voličích? Jsou všichni Trumpovi podporovatelé stejnými prolhanými narcistními egomaniaky, jako je on sám? V takové zemi by se asi nedalo žít. Přáli si skutečně všichni voliči NSDAP v Německu v 30. letech zplynování šesti milionů Židů? Přáli si všichni podporovatelé KSČ z roku 1946 politické vraždy z počátku následujícího desetiletí? Před několika měsíci přinesl časopis Respekt rozhovor s pěti voliči hnutí ANO, kteří na otázku po Babišových kauzách neodpověděli vůbec tak, jak by to člověk předpokládal: tedy že ony kauzy vytvářejí média nebo že je jedno, koho člověk volí, neboť zkorumpovaní jsou všichni. V podstatě přiznali, že o těch kauzách nic moc nevědí – což ale neznamená, že by na Babišově místě ošidili Brusel stejně jako on. Voličům skutečně nelze automaticky přisuzovat vlastnosti lídra strany, pro kterou hlasují.
Mezi voliči ANO je zastoupeno celkem mnoho důchodců, zatímco mezi studenty vysokých škol má Babiš podporu mizivou. Důchodci volí Babiše proto, že jim přidává, chtělo by se říct. Ale když studenti jezdí se slevami, o kterých se jejich předchůdcům ani nesnilo, tak proč ho nevolí i oni? Znamená to, že vychytralost je vlastností, která se pojí především k českým seniorům, zatímco mezi českými studenty se vyskytuje v minimální míře? Obávám se, že touto optikou se v analýze nikam nedostaneme.
Možná že by stálo za to, zvolit optiku jinou, a to vzdělání. Moderní demokratická společnost operuje s celkem abstraktními pojmy jako právní stát, občanská společnost, dělba moci výkonné, zákonodárné a soudní či samospráva. Dnešní důchodci jsou lidé, kteří své vzdělání – v průměru nižší než u současné mladé generace – získali ve velké většině v době předlistopadové, možná protektorátní, kdy se o právu a politice v demokratické společnosti ve škole vůbec nic nedozvěděli. Kdo pak v 90. letech neposlouchal třeba Vojtěcha Cepla na Rádiu Svobodná Evropa, ale místo toho sledoval NOVU Vladimíra Železného – což dělala většina lidí – už to možná nikdy nedohnal. Je pak k politickému rozhodování vybaven spíše jen mechanickými protiklady typu schopnost/neschopnost či inteligence/neinteligence, kterými si sám pro sebe ocejchuje kandidáty, a pak jde volit – a to senioři chodí k volbám v průměru víc než mladí lidé mezi osmnácti a třiceti. Tím pak přirozeně propadají přesvědčení o nutnosti silné role osobností v politice. Současní vysokoškolští studenti již školní docházku absolvovali v porevolučních letech, kdy výuka – ať už si o její kvalitě myslíme, co chceme – vypadala podstatně jinak než plácání o vedoucí úloze komunistické strany v naší společnosti. Jestli se někdo ve škole učil, že existuje Poslanecká sněmovna a Senát, že prezident má funkční období na pět let a že také existují kraje a obce, bude se při volbách rozhodovat jinak než ten, kdo absolvoval pro dnešní poměry naprosto irelevantní výuku „Sovětský svaz – náš vzor“ – pokud tedy k volbám přijde.
Co z toho vyplývá? To, že místo zjednodušujícího házení Zemanových a Babišových voličů do jednoho pytle a připisování jim jakýchsi odsouzeníhodných charakterových vlastností je třeba neustále všem trpělivě zdůrazňovat, že s korupcí zatočí spíše fungující policie, státní zástupci a soudci než druhý nejbohatší oligarcha v zemi, koncentrující politickou, ekonomickou a mediální moc do svých rukou.
publikováno: 28. 4. 2020
