trápí lidstvo od pravěku a je základem všech náboženství. Homo sapiens jaksi není ochoten vzít za základ to, co vidí kolem sebe u jiných druhů. Co to je? Každý subjekt v přírodní říši má stejnorodé kopie s malými odchylkami, tedy „stejné“ tvorstvo. (Nejsme schopni rozeznat běžně jednoho mravence od druhého, a přitom jsme tak namyšlení, že jsme přesvědčeni, že Franta je někdo jiný, než je Véna.)
Historicky potřebujeme pro utišení vlastní nicoty víru, že např. Ježíš, nebo dokonce Mohammed tam v záhrobí na nás čeká a má nás rád, ačkoliv nás nikdy neviděl. Vzpíráme se ze všech sil představě, že smrt je konec jedince, a žádná kontinuita ve smyslu našeho vědomí jsoucnosti nemá žádný reálný základ.
Je z toho cesta ven? Jistě. Opustit úzkost vlastní smrtelnosti, neboť svět kolem n
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 10. 5. 2020