Když se Karel Pecka ocitl z lágru na svobodě, zjistil, že jeho životní prostor sice už není omezený ostnatým drátem vedeným kolem soustavy baráků, přesto se ale necítil o nic svobodnější:

Je pravda, že nenosím halinu s třemi pruhy na zádech a košili si mohu měnit třeba denně. Když odpracuji šichtu, mohu se pohybovat podle svého rozhodnutí a jít, kam chci, všechno jako ostatní lidé mohu, ale základní muklovský pocit mě neopouští. Přesněji řečeno, po prvních dnech venku, jejichž děje ho potlačily, vyvstal opět velmi rychle v plné síle. Přes vnějškové drobné výhody, které se nabízejí, zůstává to podstatné beze změny, a to pocit nesvobody. Tento způsob života na tak zvané svobodě je v základu nesvobodný, alespoň pro většinu lidí. Jiná otázka je, nakolik si to uvědomují a jak se s t�

publikováno: 12. 5. 2020