Podobně jako v římské říši 4. století zažíváme, jak se moc dostává do rukou barbarů. Tentokrát však barbaři nepřicházejí zvenčí, aby napadali města. Barbaři jsou uvnitř. Jsou to ti jednotlivci, kteří odmítají svou lidskou přirozenost, kteří se stydí, že jsou omezeným stvořením, považují se za demiurgy bez otců a bez dědictví. V tom spočívá skutečné barbarství. Naopak civilizovaný člověk je hrdý a šťastný z toho, že je dědic. Přesvědčujeme své současníky, že svoboda znamená nebýt na nikom závislý. To je však tragický omyl. Západní lidé jsou přesvědčeni, že něco přijímat je v rozporu s lidskou důstojností. Avšak civilizovaný člověk je ze své podstaty dědic: dostává dějiny, náboženství, jazyk, kulturu, jméno, rodinu.
…a konečně, liturgie je dílem Kristovým, není tedy nut
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 3. 6. 2020