„Život byl pořád ještě nádherný sen a Bůh byl na počátku, když už ne na konci všeho štěstí. Cítili to spolu stejně. Nemluvili o „lásce“. Pojmenovat ji znamenalo všechno zkazit. Díval se na ni a říkal si, že je tak divukrásná, že se to ani nedá popsat, jako by byla pouhým přeludem, jako by to všechno byl jen sen. To pohled jejích očí, jejich výraz, mu učaroval. Odvrátil se. Bylo to příliš neskutečné. Když se milovali, jeho rty vyslovovaly jméno Anna, jako kdyby to bylo její pravé jméno a Annie bylo jen přestrojení. V noci byla v jeho hlase jakási zvláštní nevinnost. Zezdola z ulice doléhal jarním dubnovým vzduchem křik a volání, zatímco nahoře v okapech a na temných střechách se do noci ozývalo vrkání a cukrování.“ (L. Ferlinghetti, Láska ve dnech vášní, Maťa, 1996, přel. I. Pe

publikováno: 20. 6. 2020